Fagaraš 2009

nespoutané hory

Makó

Nabírám kluky a vyjíždíme Toyotou od kolejí na Jižním městě v Praze. Najíždíme na D1 a jedeme na Brno a dále pak na Bratislavu. Na hranicích se Slovenskem kupujeme měsíční dálniční známku za 310 Kč. Projíždíme Bratislavou a přes Dunaj. Na hranicích s Maďarskem je potřeba vyřídit elektronickou vinětu. (Kontrola se provádí automaticky kamerami na základě registračních značek). Jedeme stále po E75 na Szeget, což je perfektní dálnice. Zde se mezinárodní silnice rozděluje na E75 na Bělehrad a E68 na Brašov. Ve městešku Makó nedaleko hranic s Rumunskem se ubytováváme v příjemném kempu za 6 Euro/osoba.(Za mostem přes řeku Mureş vlevo a pak zase doleva).

Arad

Projíždíme hranici do Rumunska. Zastavuji, abychom koupili silniční známku a hned se na nás sesypou veksláci. Naštěstí se dají odehnat. Na známce je cena 3 Eura, ale platili jsme 4, asi za zprostředkování. Je dobré vědět, že v Rumunsku je k našemu času přičíst +1h. Pokračujeme do Aradu, kde vyměníme peníze (1 lei = 6,15 Kč) a hledáme levnou restauraci. (Bohatě stačí 50 Euro na osobu). Po obědě pokračujeme serpentinami až do vesničky Turnu Roşu. Pravda příjezd těsně před půlnocí jsme zrovna nevychytali, ale rozhodujeme se pro navázání kontaktu s domorodci v hospodě naproti kostelu ;-) Ukazuje se že majitel a hostinský v jedné osobě je muž na správném místě a umí anglicky. Dáváme pár piv (výběr ze 14 druhů) a prosíme ho, aby se nám zeptal na ubytování. Bohužel nemají nic k jídlu. Navazujeme družbu s místní mládeží. Nakonec odcházíme spát k Alexandrovi za 10 Euro celkem. Je jenom pár o ulici dále.

Turnu Roşu

Ráno se jdeme podívat na kostel, který je uvnitř nádherně zdoben malbami. Potom přebalujeme baťohy a nakonec vyrážíme i s autem k monastýru, který je odsud asi 5km. Po krátké prohlídce monastýru navazujeme kontakt s mnichem a ptá se na možnost parkování. Nakonec parkujeme přímo na prostranství u lesa. Dávám duchovnímu 10 euro na rekonstrukci monastýru a prosím ho aby dohlédl na naše auto. Po obědě vyrážíme bukovým lesem do prudkého kopce. Kluci jdou plíživým tempem. Stoupáme asi 5h. Večer stavíme v silném větru stan ve výšce asi 1700m. V noci drobně prší.

Surului 2113m, Lacul Avrig

Ráno nás opět vítá vítr. Vaříme snídani. V 10 hodin odcházíme od rozpadlého přístřešku pro baču. Pod Chica Fedelesului vyvěrá pramen vody přímo ze skály, ale je zde sráz takže bivakovat se zde nedá. V 23:30 Jsme u Sava La Apa Cumpanita je zde další pramen, ale tentokrát rozšlapaný od krav a v okolí je dost nepořádek. Kus níž je chata na samotě nad lesem. Je teplo, oblačno a opar. Kolem 14:30 jsme v sedle Saua Surului 2113m. Pokračujeme dále po vrstevnici až do sedla nad Lacul Avrig. Je to nádherné jezero sevřené ze tří stran štíty hor, ale bohužel turisté zde zanechávají neskutečný bordel a výkaly. Snažíme se najít dobré místo pro stan. S námi tu táboří ještě jeden pár.

Pod Negoiu

V noci chvíli pršelo, ale ráno jsme se probudili do slunečného počasí. Vyrážíme po stezce od jezera a prudce stoupáme. Kousek před sedlem dostávám průjem :-( Výhodou je, že je to záchod s nejlepším rozhledem, akorát místa je tu asi 40x35cm. Kolem 12h vylezeme na Scara 2306m, kde se navzájem fotíme a prohodíme pár slov se čtyřmi Rumuny. Cesta dále klesá k plechovému přístřešku v sedle (refudge). Je dost zrezlý a poskytuje nouzový pobyt pro cca 10 lidí. Asi 5 minut cesty z kopce je také pramen. Z druhého údolí stoupá hustá mlha. Pokračujeme dále, až do sedla, kde se cesty rozdělují (modrá na Cabana Negoiu a žlutá směrem do údolí). Následuje velmi nebezpečný úsek s lezením po lanech s pěkným srázem. S velkými baťohy dost problém. Bohužel nás tlačí čas, blíží se noc. Rozhodujeme se pro sestup do pravého údolí, kde je za kamenným mořem vidět soutok potůčků s nádherným místem pro bivak.

Dva kroky od smrti

Ráno stoupáme zpět kamenným mořem na červenou značku asi 45 minut. Když jsme v kritickém úseku v sedle, kde se musí přelézt do druhého údolí dostává Radek závratě. Cesta je tu opravdu extrémní, žádné zajištění a sráz na obě strany. Rozhodujeme se tedy slézt směrem k chatě Cabana Negoiu. Ze shora to vypadá schůdně. První jde Ondra a snáší Radkovi batoh dolů. Já se rozhoduji slézat s baťohem a ledvinkou s foťákem. Když jsem asi v polovině srázu nemohu najít již žádné bezpečné chyty. Z batohu mi vypadává láhev s vodou a zřítí se asi 15m a pak se kutálí ze svahu dolů. Polévá mne studený pot. Rozhoduji se nechat na skalní římse batoh a slézt dolů nejprve jen s ledvinkou. Buduji si ve svahu pevné chyty a postupně slézám až úplně dolů. Dole se mi úplně rozklepaly kolena. Musím však ještě zpět pro batoh. Kluci se mi snaží ze spodu radit kudy lézt. Padají kameny a kutálejí se nebezpečně do údolí. Nakonec se všem podařilo bezpečné slézt. Vydáváme se suťovým polem dolů do údolí. Vypadá to vcelku jednoduše,ale asi 1h se kloužeme a zakopáváme až se dostaneme k bystřině, kde dlouze odpočíváme Cestou jsme stihli vyplašit kamzíka. Po jídle vyrážíme po proudu potoka, který ovšem končí velkým vodopádem.Vracíme se tedy a obcházíme údolí zprava. Zde se napojuje modrá trojúhelníková značka, která vede od chaty Negoiu na vrchol Negoiu. Řešíme zda bivakovat na louce pod vodopádem a zítra pokračovat, ale kluci nechtějí riskovat životy a času už nám moc nezbývá. Rozhodujeme se pro sestup až dolů do údolí. Za 45minut rychlé chůze jsme u chaty Cabana Negoiu. Bohužel nám nikdo nechce prodat ani pivo, asi protože tu právě mají turisty z Německa (máme prý počkat 1h). Ubytování stojí 35 Lei za osobu na dvojlůžkovém pokoji nebo 25 Lei za osobu na 10 lůžkovém pokoji. Chata není nic moc. Kluci pořád debatují s nějakým Rumunem žijícím v Německu, až padá soumrak. Jdeme po stezce k dalšímu vodopádu v naději, že zde zabivakujeme. Už se skoro tma, ale tady není žádné místo a lávka na druhý břeh se spadlá. Pokračujeme tedy zpět na cestu a dále dolů do směrem do vesnice v údolí. Jdeme za svitu čelovek cesta se točí prudce klesá lesem asi po 1h od chaty je poslední plácek s možností zaparkovat terénní auto. Kamenitá cesta dále pokračuje dolů a na několika místech je dost podmáčená stékajícími potůčky. Přicházíme k lomu a jdeme stále dál, protože tu není kde postavit stan. Po třech hodinách ostrého nočního pochodu toho mám akorát tak dost navíc se mi začíná dělat puchýř. Naštěstí jsme již nízko a po levé straně se otevírá les. Stavíme stan a ihned upadáme do spánku.

Cesta z hor

Po ránu vidíme pár Dacií, které se snaží stoupat po cestě k chatě. Balíme stan a přesunujeme se asi 20 minut k řece Raul Mare, kde provádíme očistu těla i duše. Pak pokračujeme až k chatám a dále po prašné silnici do Porumbacu de Sus. Zde začíná civilizace i asfaltová silnice. Hned na začátku vesnice doplňujeme u magazinu energii Ursusem a zmrzlinou. Poté chceme pokračovat do Porumbacu de Jos na vlak, ale kousek za vesnicí nám zastavuje Taxi. Smlouváme cestu na nádražíčko a dobře děláme, protože je to dalších asi 5km nudné cesty. Přijíždíme na nádraží a po několika rozhovorech zjišťují kluci, že vlak jede asi za 4h a ještě se musí přesedat. Domlouváme se tedy operativně cestu až do Turnu Rosu dle odhadu asi 25km. Taxikář bloudí, ale nakonec nás doveze až před kapličku ve vesnici. Dávám mu smluvených 10 Euro a on říká, že je to celkem 35km a natahuje ruku. Čekám že bude hádka o peníze. Ale světe div se on nám podává ruku a přeje dobrou cestu. To mně jako po zkušenostech s pražskými taxikáři úplně vyrazilo dech a dávám mu jeden Pilsner Urquell co jsem si celou tu cestu nesl, že si ho na vrcholu Negoiu vychutnáme. Ondra jde fotit nádraží a Radek vyráží do naší oblíbené hospody. Já bohužel vyrážím do kopce vyzvednout auto k monastýru ;-) Když konečně přijdu na plac koukám jako blázen, všude kolem jsou velké bukové klády a u auta se pase jalovička a oslík. Sjíždím pomalu do vesnice a v nejužším místě potkávám v protisměru auto. Loučíme se v hospodě s majitelem a dáváme mu na památku vzorek českých piv. Odjíždíme směrem na Râmnicu Vâlcea za Drákulůvým hradem Aref. V Calimanesti se marně snažíme projet přes vesnice do Suici. Cesta je uzavřená, dochází nám benzím a padá tma. Vracíme se tedy zpět na hlavní silnici. Nakonec se nám náhodou podaří objevit kemp v serpentinách silnice a tak neváháme a přenocujeme.

Aref a panoramata silnice 7C

Po ránu si dopřávám teplou sprchu. Balíme a jedeme do starobylého města Curtea de Argeş. Zde vyměníme peníze a ve vinotéce nakupujeme domů dárky. Po krátké prohlídce města pokračujeme přes vesnice směrem na Arefu. Parkoviště u hradu jsme minuli a tak se musíme vracet. Je to plac hned za hydroelektrárnou se stánkem a toulavými psi. Stoupáme po 1400 betonových schodech na hrad. Před hradem stojí výběrčí a platíme 7 Lei za osobu. Hrad byl postaven na strategickém místě dle legendy tureckými zajatci krvežíznivého knížete Vlada Tepese v 15. století a opravem v roce 1972 za použití betonu. Je zněj krásný výhled na cestu 7c, která stoupá strmě vzhůru do tunelu pod pohořím Fagaraš, ale to je asi tak všechno. Cesta byla postavená v rámci zdokonalení fyzické kondice vojáků rumunské armády ;-) Začíná pršet, vracíme se zpět k autu a jedeme ke krásnému jezeru Vidraru. Zde začínají nádherné serpentiny kolem jezera. Asfaltový povrch je z počátku špatný, ale posléze přechází na úplně nový koberec. Vytočený motor Toyoty krásně přede a v přehrávači zní Roling Stones (How Can I stop). Do zatáčky brzdím podřazuji za 2, akceleruji 3 - 4000 ot/min, 4 a zase na brzdy. Za zatáčkou chci sešlápnout plyn na podlahu a najednou před námi stádo ovcí. Prudce brzdím a ovce se líně rozestupují. No romantika svého druhu ;-). Potom již vidíme vrcholky hor (asi i Moldoveanu 2544m) a stoupáme strmými serpentinami kolem několika chat, až nakonec projíždíme krátkým tunelem na druhou stranu pohoří.

Zpět

Fagaraš


Odkazy

Aktualizováno: 4.06.2010




e-mail


Odkazy



Design Miloš Babovák. Upraveno 4.4.2014

Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS!