Kavkaz 2003

země s vůní ledovců a dobrodružství

Pepino


Měna Kurz
1 dolar 27,80 českých korun
1 dolar 29,50 ruských rublů
1 euro 33,50 ruských rublů

Doporučuji nakoupit dolary (berte pouze vydané po roce 1996), které lze bez problému vyměnit na hranici nebo ve větších městech. Taktéž doporučuji vyměnit si část peněz již na hranici. Chtějte nelépe bankovky 50 a 100 rublů, protože ceny se zde pohybuji v řádech desítek rublů a obchodníci mají pak problém s vracením. Existují ještě drobné - kopejky, ale za ty si nic nekoupíte a někde je ani nechtějí brát. Jinak veksl je možný i hospodách a na nádražích.


Zboží Typická cena v rublech
Pivo 12° 0,5 l lahváč (plech) 15-20
Pivo 16,5° 0,5 l lahváč (plech) 20-25
Vodka 0,5 l 35-45
Víno červené 0,75 l (Moldavské) 60-70
Chléb 6-9
Čaj v restauraci 5-7
Kafe v restauraci 7-10
Coca-Cola, Fanta 0,5 l 15
Banány 1 kg 28-35
Mars, Snickers 10-12
Rajčata 8-12
Sýr (kg) 60-70
Čokoláda 15-30
Bombóny (kg) 55-90
Sušenky (kg) 30-45
Voda minerální 1,5 l 8-10
Meloun (kg) 5-6
Juice 1l (Sok) 27-35
Brýle sluneční UV 70
Šašlik z berana 50-70
Šašlik telecí 40-50
Chyčina se sýrem (placka) 15-20
Čeburak s masem 25-30
Pohled + známka do Evropy 15,5
Turistická mapa 70
Zmrzlina balená 5-10
Čaj černý sypaný 100g (Azerbajdžán) 15-20
Benzín Natural 95 (l) 10-11,50
Nafta (l) 5,9-7,8
Ledovec Shelda

Vzhůru na cestu

Po obědě prchám z práce domů vyzvednou zavazadla a hurá na Holešovické nádraží, kde již netrpělivě čekají moji kamarádi. Odjíždíme EC Hungaria do Brna. Jedná se o akční nabídku ČD, proto je možné zakoupit lístek až ve vlaku za 140,- Konečně u drah pochopili, že se jinak autobusu nedá konkurovat. Ve 14:50 přesně na čas přijíždíme na Brněnské nádraží a jdeme obhlédnout situaci. Po chvíli tápáni se usazujeme v bistru s čínsko, ukrajinskou obsluhou a dáváme si smažené nudle a pivo. (Aklimatizace je důležitá). V 17:30 se na parkovišti vedle Tesca schází hlouček lidí s cepíny, což v horkém odpoledni vypadá zajímavě. V 18:30 je konečně vše naloženo a vyrážíme směrem na Český Těšín. Cestou ještě nabíráme lidi a pak stavíme na benzínce, kde cikánské prostitutky čekají na své zákazníky.Ve 23:50 překračujeme v Chotěbuzi polskou hranici. Jedeme na Krakov a dál celou. V 07:50 ráno zastavujeme na Polsko- Běloruské hranici. Hrajeme karty a máme dost času pozorovat, že místní obyvatelé si dováží hlavně TV, pračky, monitory a díly na PC. Máme problém s jedním špatným číslem pasu v hromadném tranzitním vízu. Celník to vyřeší za 4 piva. O 6 hodin později si tedy v Běloruskou můžeme posunout hodinky ještě o 1h dopředu. (Poznámka: Bělorusko a Rusko tvoří federaci, ale mají rozdílnou měnu). Jedeme na Brest a pak stále rovně na Minsk. Krajina je nudně rovinatá, ale cesta je velmi dobrá, asi protože je to dálnice na Moskvu ;-) Platí se tu 2x mýtné: Bus 3 dolary, auto 1 dolar, obyvatelé federace polovinu.

Nocleh v Bělorusku

Na večer zastavujeme u benzínky Slavněft, kde se kempujeme a bus parkujeme do oploceného parkoviště. Ceny Nafta 770,- Natural 95 990,- běloruských rublů. Místní bar je zavřený, ale piv je dost a tak nám to až zas tak nevadí. Horší jsou místní komáři. Po ránu řidiči opravují chlazení naší Karosy ale již v 8h odjíždíme po silnici E30 směrem na Moskvu. Je zde ještě jedno mýto za stejné ceny. Následující policejní kontrola nás stála 5 piv. V 11:20h přijíždíme na hranice Běloruska a Ruska. Zde si měníme peníze kurz je 29,50 rublů za dolar 33,50 rublů za euro. Ochutnáváme první místní pivo Baltika a zmrzlinu. V 11:40 vjíždíme do země neomezených možností. Nařizuji si hodinky na místní čas ČR +2h (Zatím udané časy byly našeho času, nyní již dle místního).Jedeme dále po trase Orel - Kursk.

Utrpení pokračuje

Snídám pivo ;-). Pokračujeme z Voroněže na Rostov. U silnice je možné koupit jablka, borůvky, med, meruňky, melouny i vařené raky. Staví nás několik policejních kontrol. Standardní úplatek je asi 300 rublů, ale někteří policajti chtějí piva jiní playboy dokonce i chleba ze šunkou. Jedeme celou noc nonstop. Za 4 piva policista zapomene, že chtěl vidět tachograf. (České pivo je tu tvrdá měna). Kontroly jsou čím dál tím hustší, blížíme se k Čečensku. Někdy kolem 03h ráno přijíždíme do údolí řeky Baksan. Lije jako z konve. Zjišťujeme, že cesta je před vesnici Elbrus zatarasená velkým závalem. Vracíme se zpět do Tyrnaus, kde pospáváme v buse ačekáme do rána. Dostáváme pokutu za močení u policejní stanice. No co v té tmě to nebyla moc poznat.

Camp Elbrus

Vracíme se údolím dravé řeky Baksan a táboříme asi 2,5 km před vesnicí Elbrus. Vaříme si teplé jídlo a odpočíváme. Na večer vyrážíme do hospody na začátku vesnice. Vesnice má typicky hnusnou ruskou architekturu. Piji Baltiku 9 s 16,5 % alkoholu a zajídám ji plackami se sýrem, kterým se říká chyčiny. Beru si ještě jedno pivo na cestu a jdeme zpět. U závalu potkáváme náš bus. Kamarádi nám mezitím zabalili a tak se všichni přesunujeme se do Alpinlagera Adyr-Su, těsně za vesnici Elbrus. Zařízení je prosté, jeden univerzální žlab se studenou vodou a stříška na vaření s občas funkční el. zásuvkou.

Průsmyk Těrskolak 3600 m

Autobus nás dovezl až do horského střediska Těrskol. Vycházíme z městečka vpravo pro stezce pro krávy. Stoupáme podle potoka přes zelené pastviny až k vodopádu. Jestliže se nechcete koupat obejděte ho raději vpravo. Nad vodopádem vede stezka už pro změnu vlevo. Dále se jde po mužíkách do sedla. Cesta dále pokračuje po planině a dále přes sněhová pole. Zde by se dalo případně bivakovat. Začíná se u mě projevovat výšková nemoc bolí mě hlava, hůř se pohybuji a vidím. Proto hodně odpočívám a piji. Zbývá zdolat ještě menší stoupání do boku morény a jsem v průsmyku.Hlava mě na temeni třeští ale prohodím pár slov s ruským průvodcem kterého jsme zde s jeho skupinou potkali. Říká nám že letos na Elbrus zahynulo již 18 lidi (z toho 4 Češi). Cesta do sedla trvala 3h a další 1,5 h do průsmyku. V ruské skupině jsou 2 hezké holky a nějací kluci s předpotopním vybavením, ale mají národní vlajku i se žerdí :-) Cestou dolů se mi na pár minut otvírá v mracích překrásný podhled na posvátný Elbrus. Klesáme suťovým polem zpět k vodopádu. Pak už to jde dobře přes louky a pastviny až zpět do Těrskolu. Zde si za 25 rublů na osobu najímáme minibus Gazelle do campu. Hlava mě ještě stále bolí, dávám si paralen a teplou sprchu. Je to o moc lepší. Po 22h jdu spát. Uprostřed noci se ozývají různé divné zvuky. Až ráno zjišťujeme, že dvou našim Slovákům někdo vytáhl z předsíňky stanu baťohy se všemi věcmi. Byli tak opilí, že si nic nepamatují.

Čeget 3440m

Je krásné ráno. Vyrážíme busem opět do Těrskolu a tam se za 50 rublů vyvážíme lanovkou (dvojsedačka) do mezistanice. Cestou je krásný rozhled a pod námi jsou koberce rododrendonů. (Kdo chce může jít pešky pod lanovkou). V mezistanici čekáme, protože další jednosedačka nejede. Za 15 min ji sice pustí, ale chtějí zaplatit dalších 50 rublů. Jdu radši pěšky dále cestou u lanovky až do horní stanice. Po levé straně je krásný pohled na masiv Donguzorun. Pokračuji dále na vrchol. Cestou si prohlížím a fotografuji stovky druhů horských rostlin (zvonky, kopretiny, chrpy, rozrazily atd.). Dnes jdu pomalu, protože včera jsem to přepálil a tak přicházím na vrchol sice poslední, ale úplně v pohodě. Vracíme se zpět k horní stanici lanovky. Navazuji družbu s místním Rusem. Od vrchní stanice jdeme traversem přes další úchvatné horské louky směrem k jezeru Donguzorun. Chceme ještě pokračovat dále k menšímu jezeru, ale v údolí potoka přitékajícího do jezera je vojenská pohraniční hlídka.Přichází k nám mladý vojín s odjištěným AK47. Zdravíme ho a nabízíme mu cigarety. Vše je OK ale dál nesmíme ještě nemáme povolení. To se zdarma vydává v hlavním městě Nalčiku cca 200 km odsud. Vystavení trvá 1-2 dny. Pak je možné do pohraničního pásma s Gruzií vstoupit, ale musíte se zase vrátit zpět. Vracíme se tedy a odpočíváme s výhledem na jezero. Přichází komandir a vyhání nás odsud. Jdeme po cestě zpět směrem na Těrskol. Po 400 m se fotíme u cedule Stůj hraniční pásmo!, kterou jsme před tím traversem minuly.

Zde se cesta rozděluje, horní vede zpět k lanovce a spodní až to městečka. Já jdu s většinou lidí dolů, ale je to dost ostrý padák, když cesta je dost široká i pro traktor. Cesta trvala 2 hodiny nahoru a pak jsme lezli 3,5h dolů. Ve městečku u lanovky zamíříme do hospůdky a bavíme se s Čechy od CK Alpina, kteří již většinou dobyli Elbrus. Dáváme se zase dohromady s Tomášem a Hankou a objednáváme si pivo, chyčiny a kapucino. Pak jedeme zase mikrobusem (300 rublů za auto pro 12 lidí) do lagera. Ostatní jdou ještě do magazínu, já hlídám stany a vařím večeři. Po večeři následuje místní kapela ve stylu turbofolk.

Dolina Irikčat

Po obědě vyrážíme do Elbrus a scházíme se u magazinu v centru naproti panelákům. Mají zde dobrý výběr a ceny. Pak začínáme prudce stoupat stezkou napravo od řeky Irikčat. Vodu není nutné zbytečně nosit, cestou ji je dost. Za 2,5h přicházíme na pastvinu se salaší. Začíná mě nepříjemně píchat ve vazech na pravém koleni. Pokračujeme dál, ale po chvíli začíná být bolest silná a tak si dávám pérový obvaz.Po 2 km si půjčuji hůlky a beru Ibuprofen 200. Lezu s vypětím sil dále. Pod kritickým stoupáním mi průvodce Petr bere baťoh. Lezu na lehko do sedla. Protože jsem poslední a všichni letí, musím ještě zvládnout další 1 km dále údolím. Konečně táboříme a vaříme si večeři. Ještě udělám pár snímků večerně nasvícených hor a po západu slunce nás okamžitě začíná halit mlha, která stoupá z údolí. Na nohu dostávám od zdravotníka Jardy masáž, mast a kouzelnou pilulku.

Ledovec Irikčat 3667m

Ráno je teplota těsně nad nulou, ale jinak je krásně. Koleno mě po odpočinku bolí o dost méně a tak se rozhoduji pokračovat nahoru. Jinak mě chtěli poslat samotného do campu! Cesta stoupá dále dolinou ještě několik hodin. Asi za 2h už mě zase začíná píchat v koleni a tak si dávám prášek. Pokračuji dále, cesta prudce stoupá suťovým polem. Trpím a tak si dávám ještě další ibuprofen 200. Ledovec je nyní na ústupu a tak přecházíme okolo něj vpravo jen přes sněhové pole. Potom zbývá již vyběhnout, nebo vyplazit :-( poslední stovku výškových metrů do slušného krpálu a jsme na vrcholu. Je tu zrovna nádherně teplíčko. Obědváme a relaxujem. Fotíme se s východním vrcholem Elbrusu, který se na několik minut ukázal ve své kráse. Pochod, který jsem absolvoval na drogách trval 4h. (Jo drogy jsou už i mezi horolezci;-)

Pokračujeme stezkou do kopce a pak pro změnu klesáme na ledovec pod Elbrusem. Zde si vyndáváme mačky, cepíny, sedáky a další nádobíčko. Navazujeme se cca po 6 lidech a vyrážíme na e ledovec Irikčat na tréninkovou a aklimatizační přípravu. Odpolední sníh je rozbředlí a vlivem letošního počasí je ledovec také méně mohutný. Jdeme po něm asi 1h je to docela vysilují, ale nikdo se naštěstí nikam nepropadl Na konci ledového pole toho mám docela dost. Zbývá zdolat asi 150m po zablácených kamenech a ocitáme se na místě pro bivak ve výšce asi 3857m. začíná padat déšť se sněhem, stavíme rychle stany ale jde to ztěžka. Trochu se motám. Vaříme a děláme si zábrany z kamení proti vodě a větru. Začíná mě zase pekelně bolet hlava a tak zalézám do spacáku. Někteří nadšenci ještě lezou výše na kamenné terasy asi 4000m. Já píšu tento deník a myslím že mohu zaznamenat, že jsem si dnešní den dostatečně protrpěl.

Sedlo Kyrtyk a dolina Subaši

Ráno se probouzíme a oklepáváme ze stanu zmrzlý déšť. Snažíme se s Pepinem uvařit polévku, ale trvá nám to strašně dlouho. Slunce již zase pomalu začíná rozpouštět ledovec. Sestupujeme opět dolů na ledovec a navazujeme se. Jdeme zpět na místo z předchozího dne. Slunce se na ledovci pěkně odráží a připaluje uši a nosy (namažte si je i zespoda) ;-) Následuje sestup po firnovém poli. Jarda nám ukazuje jak se má správně padat. V mačkách to teď jde dolů dobře stačí prolomit vrchní vrstvičku zmrzlého sněhu. Pokračujeme po kraji ledovce až pod sedlo Kyrtyk. Sundáváme mačky a úvazy a lezeme hnusnou sutí nahoru do sedla. Zde dáváme malý oběd a já ještě opět ibuprofen.

Začínáme klesat do doliny Subaši a naskýtá se nám pěkný pohled dolů. Po cca 4h klesání mě to už ale vůbec nebaví. Přicházíme do místa, kde se cesta rozděluje. Většina lidí chce lézt ještě do sedla a pak dále k Syltranskému jezeru. Já a ještě dalších šest lidí chceme jít dolů. Několik členů výpravy má dost zničené nohy zejména paty a kolena. Vzhledem k bolestem v koleni se rozhoduji jít dolů i za cenu nouzového bivaku. Stan si totiž bere Pepino, alespoň šlachy budou méně zatížené. Po chvil se dostáváme k rozpadlé salaši, zde přecházíme řeku na levý břeh. Pokračujeme kolem funkční salaše u které leží mrtvý kůň a pobíhají psy. Asi 2 km za ní se kempujeme a vaříme večeři. Vidíme přijíždějícího pasáka na koni a sledujeme jak jeho psi ženou stádo krav do salaše. Je to krásná souhra zvířat. Půjčuji si za poslední kus salámu 2 ponča proti dešti a stavím si z nich tunýlek pro přespání po širákem. Jme asi ve 2400m noc je jasná ale docela teplá. Mezi 2-3 hodinou pozoruji zdejší souhvězdí, nerušené žádným z vlivů civilizace. Nad ránem padá silná rosa. Vstávám už v 6h.

Verchni Baksan

Po 9h se nám konečně podaří dosušit věci a odcházíme. Cesta dolinou se hrozně vleče a kličkujeme po břehu řeky. Míjíme několik salaší. V jednom místě musíme obcházet mohutný sesuv půdy. Cesta se dál kroutí vysoko nad řekou. Už je to fakt nuda když krajina je krásná. Kolem oběda přicházíme na horskou louku s výhledem na masiv hlavního hřebene Kavkazu. Následuje brutální padák dolů až do vesnice Baksan. V magazinu již sedí moji kámoši a popíjejí pivo a limo. Dáváme si maroženoje. Sestup ze sedla trval dohromady asi 8-9h čistého času a dost nás zničil. Cestou na hlavní silnici nás oslovuje místní člověk, že nás sveze až do kempu. Dohadujeme cenu na 250 rublů za auto (je to asi 12 km). V kempu jsme první a hodinových intervalech doráží další skupiny od jezer úplně hotový. Nadávají i na cenu protože platili 50 rublů za osobu.Půl tábora má různé puchýře a bolesti v kolenou atd. Vyrážíme to zapít do místní hospody a poté se přemisťujeme koupat do plesnivých sprch.

Večerní porada se zvrhává v kritiku organizace zájezdu. Průvodci se o jednotlivé skupiny vůbec nestarali a dorazili úplně poslední. Navíc nám chybí dny, takže zájezd neodpovídá programu. Jdu radši spát. Strhává se silná bouřka. Blesky a hromy lítají údolím. Ráno zjišťuji, že některé stany to úplně vyplavilo. (Vyplatí se stavět stany na kopečku a pořádně je vypnout i kempu.)

Relax, Shoping

Po ránu sušíme věci po noční smršti. V klidu posnídáme a pak vyrážíme do města na shoping. Jdeme do kamenného magazinu u paneláků. Mají zde velký výběr smíšeného zboží. Navíc je možné zaplatit i dolary v kurzu 28 rublů za dolar (berou ale jen nové bankovky v hodnotě nad 20 dolarů). Po velkém nákupu jdeme na kafe zmrzlinu do cukrárny. Kafe je 7 rublů a moroženoje 4-10 rublů. Procházíme se vesnicí a v magazínu v Lesní ulici u Mešity nakupujeme místní kolu a já kupuji jako dárek láhev moldavské Frankovky 0,7l za 60 rublů. K obědu jsou těstoviny s hráškem pivo a sýr. Následuje siesta.

Část naší výpravy vyráží do Čegetu do směnárny (mají otevřeno do 15h) a za nákupy. Ručně pletený svetr s „norskými“ vzory prodávají bábušky za 250-300 a ponožky za 30 rublů. Pohled stojí 5 a známka 10,20 rublů. My navečer jdeme pro chleba. Ten bohužel neměli a tak si kupujeme alespoň kilo jablek za 14,- Po krátké poradě se usazujeme v jídelním koutku a objednáváme kafe a 0,5l vodky (Pšeničnaja slza) za 35,- rublů. Muslimská majitelka obchůdku je moc fajn. Dává nám zadarmo sýr a ukazuje knihu o zdejší Kabardino-Balakrijské oblasti.

Prší - nákup a hospoda

Od rána prší, proto odkládáme odjezd k lanovce na Elbrus. Před obědem vyrážíme do vesnice na pivo, zmrzlinu a kafe. Cestou zpět kupujeme přímo z auta croissant za 3,- Po příchodu do tábora zjišťujeme, že část výpravy již na vlastní pěst vyrazila k lanovce na Prijut 11. Kolem 15 h se vyjasňuje. Hrajeme karty a pozorujeme mraky. Situace se mění každých 30 minut.

Na 19 hodinu máme domluvenou večeři u mešity. Je to zřejmě lepší čtvrť, mají zde domy s krásnými plechovými střechami. Hřebenové plechy mají ozdobné muslimské ormanenty. Kuřata jsou pro nás již připravená a tak hostina může začít. Cpu se nejdřív kuřetem s bramborem pak čebureky a nakonec zajídám chyčinou. Vše prolívám chlazeným Těrekem. Mňam. Za 80 rublů to byla slušná hostina. Navíc, jak jsem již psal, je bábuška Fatima velmi milá a pohostinná.

Prijut 11, Pastuchovy skály

Před polednem vyráříme naším busem do Azau. Zde začíná lanovka na Garabaschi - 3800m. Platíme 300,- rublů za zpáteční lístek (100,- rublů za každou část lanovky). Jedeme nejprve velkou kabinou asi pro 30 lidí. Pozorujeme jak dole staví nejspíš sjezdovku a další sloupy pro lanovku. Používají samozřejmě vojenskou techniku. Kabina vydává během jízdy podivné zvuky a před stanicí vás ještě pohoupe. Po přestupu pokračujeme další velkou kabinou do stanice Mir. Zde chvíli pozoruji hory a pak přesedáme na jednosedačku. Jízda na tomto výplodu ruské techniky s baťohem před sebou není fakt nic moc.Procházíme kolem bivakovacích barelů. Parkují zde i slušné rolby. Stoupáme směrem na Prijut 11. Asi za 50 min. přicházíme k chatce vybudované na základech vyhořelé kotelny původního Prijutu. Je zde hrozný smrad a spousta lidí kolem. Kousek odtud u studánky bivakuje naše výprava. Několika šťastlivcům se dnes ráno podařil výstup na západní vrchol. Měli dobré počasí, akorát zima byla jako v Rusku ;-) Stavíme si stany do sněhu a vaříme oběd. Poté vyrážíme na aklimatizační výstup na Pastuchovy skály. Je opravdu krásné počasí a tak za cca 100 minut přicházíme pomalu na místo. Stojí tu jeden stan a závětří ze sněhových kvádrů. Fotím pár snímků hor v mracích. Doráží i znavení kamarádi. Zůstávám zde asi hodinu a pak sestupuji dolů. Po 45 min sestupu vaříme večeři a připravujeme si vodu a věci na ráno. Fotografuji nádherný západ slunce, jen baterie trochu stávkují. Je už docela mráz a i stativ podivně lepí. Kolem 21 hodiny ulehám a nařizuji si hodinky na 01h.

Elbrus

Probouzíme se v 1 h a koukáme, že nám voda ve stanu mírně zamrzla. Vaříme čaj a snažím se do sebe dostat nějakou rychlou energii. Měsíc zalezl a tak se za svitu baterky snažím zavázat zmrzlé tkaničky a mačky. Ve 02h jsme s Pepínem připraveni na cestu, ale Hanka zdržuje. Vyrážíme po 02:30. Je úplná tma, zima, mlha a hlavně hnusný vítr. Stoupáme na Pastuchovky. Necítím se moc dobře. Za námi občas osvětlí údolí blesk. Asi po 60 minutách potkáváme hlavního vedoucího výpravy, jde zpět dolů. Před námi jsou, ale ještě v kopci, vidět světla. Cestou potkáváme ještě Lukáše. Řešíme jestli jít nahoru nebo dolů. Nakonec se rozhodujeme vylézt na skály a počkat na rozednění. Blíží se dvě silná světla. Rolba přiváží pár komerčních turistů a vysazuje je nedaleko nás. Průvodce je na laně táhne nahoru. V mlze hledáme Pastuchovy skály, jsou sotva vidět. Čekáme jestli se počasí nezlepší. Po svítání je viditelnost tak 10m. Zkoušíme lézt ještě trochu výš, jestli to třeba nepůjde. Jde to fakt dost ztuha. Udělám 20 kroků a pak 2 minuty oddechuji. Asi ve 4810m to vzdávám, protože to fakt nemá cenu a jdu s Pepínem dolů. Hanka s Tomem pak ještě pokračují nad 4900 m. Víš je viditelnost ještě horší a vítr silnější a studenější. Protože je sníh zmrzlý a já dost naštvaný a unavený, trvá mi cesta dolů do bivaku skoro 2 hodiny. Jdu si lehnout, pokusit se z toho vyspat, ale ani to mi moc nejde. Po obědě naštěstí doráží i několik šílenců, co se pokoušeli dostat až nahoru. Někteří to vzdali i 100m pod vrcholem. Mrazivý vítr a mlha byly nesnesitelné. Balíme, musíme dolů na lanovku. Ještě čekáme na nezvěstné odpadlíky. Neúspěšně, nedorazili....

Adyr-Su

Po ránu čekáme, zda se vrátí tři naši lidé z Elbrusu. Vymýšlíme hrůzostrašné historky a snídáme na kládě u kempu. Je pěkně vyhřátá a skoro bych řekl, že je to to nejlepší, co kemp nabízí. Po 40 hodinách nezvěstnosti se naši tři separatisté vrací a vypuká rozruch. Jarda je málem inzultován jedním nervově labilním členem výpravy. Vaříme si s Pepinem k obědu luncheon meat s brambory. Poté balíme a přesunujeme se naším busem k Hornímu Baksanu. U vojenského tábora, který hlídá přístup do údolí Adyr-Su ho opouštíme. Po předložení propustek do pohraničního pásma jsme propuštěni. Procházíme přes tábor, který je hlídán borci ozbrojenými AK47 s granátometem i osřelovačkou Dragunov. Asi po 150m následuje zdviž na auta. My jdeme po schodech nahoru. Zde pokračuje slušná cesta, sjízdná i pro žigulíky. Po 2 hodinách svižné chůze překračujeme most přes řeku. Asi po dalších 40 minutách je lágr a u něj pěkná skála, na které se hromadně fotíme. Zde dlouho čekáme na odpadlíky, kteří simulují omrzliny z Elbrusu ;-). Pak pokračujeme na malou louku (označené v mapě jako ruiny) naproti vodopádu. Večer padá mlha a v noci opět prší.

Přes Kojavganauš (3572m) do Adyl-Su

Ráno je mlha. Vycházím před 9h a snažím se nalézt cestu přes řeku do údolí s vodopádem. Marně. Po 15 minutách se vracím k lágru, kde je most a pak jdeme po louce a přeskakujeme potůčky a říčky. Prudce stoupáme kolem vodopádu stezkou asi 1,5 hodiny. Pak pokračujeme údolím až k ledovci.Je sice na ústupu, ale stejně ho nelze zprava úplně obejít. Jde se bez maček a bez navázaní dál! Pak se před námi otvírá pohled na sedla. Slyšíme nad námi zvláštní pískání. Za chvilku spatříme v dálce malé kůzle. Od shora proti němu přibíhá zřejmě jeho maminka. Za pár minut mizí oba kozorožci někde ve svahu. Vybíráme si cestu do sedla více vpravo. Brutálně stoupání drobnou sutí trvá asi hodinu. Něco takového jsem snad ještě nelezl. Navíc máme baťohy s vybavením na 3 dny. Nakonec se všem naštěstí podaří vyškrábat se do sedla bez zranění. Svačíme, po 15 hodině zde začíná foukat silný nárazový vítr, sotva se dá stát. Prcháme rychle dolů do doliny Adyl-Su. Je to zase příšerný padák dolů, klesáme podél potoka z ledovce až na malé prostranství. Je zde trochu místa (i pro stany) a tak se všichni na sluníčku vyhříváme a sníme o tom zůstat tady a již nikam nechodit. Jenže plán cesty je neúprosný a my musíme dolů ještě asi 600m. Cesta se ztrácí v trávě, ale nakonec všichni slezem k ledovcové moréně. Následuje další padák po kamenech a štěrku dolů, k řece. Nohy už ani necítím. Zbývá naštěstí již jen pár minut chůze kolem stanice MCU (mezinárodní stanice pro sledování ledovců) na tábořiště zvané Zelenaja Gostinica (Green hotel bivak). Pod hrází ledovcového jezera je pro táboření velmi dobré místo, takže je tu spousta Čechů ;-) a pár Rusů. Vaříme večeři o dvou chodech. Určitě si ji zasloužíme, protože jsme šli cca 4,5h do kopce a 3,5 h z kopce a nestoupali cca 1000 m nahoru a pak je zase sešli dolů. Myslím, že to byl fyzicky asi nejnáročnější den celé výpravy.

Do tábora

Ráno mě budí silné nárazy větru. Dopoledne se poflakuji kolem jezera a snažím se vyfotit pár horských květin. Pak se ještě marně pokoušíme přebrodit řeku k vodopádu. Dáváme si s Pepinem k obědu těstovinovou pochoutku a v 13 h vyrážíme směrem k našemu alpin campu. Cesta vede řečištěm a později těsně nad řekou, takže z jara asi nic moc. Po 1 h chůze je lávka, po které se dostáváme na druhou stranu řeky. Za dalších 45 minut přicházíme na stanoviště pohraniční vojenské kontroly. Zdejšímu mladému vojínovy se zalíbila naše blonďatá Janička a tak je vše v družné náladě. Fotíme se s AK47 a on s Janou ;-). Bohužel nám chybí propustka pro 6 lidí, které má u sebe jeden borec v kempu, takže bychom museli poslat posla do tábora a zpět, což by zabralo nejméně 3h. Po krátkém vyjednávání vše řeší 10 dolarů. Po pár munutách procházíme přes nějaký tábor, ale v improvizované šašlikárně nezastavujeme. Za tímto táborem již vede cesta sjízdná pro auta. Asi po 30 minutách přicházíme v jedné zatáčce k polnímu dělu ;-) Točíme lafetou a fotíme se. Ještě štěstí, že nemáme závěr ani náboje. Pak klesáme na křižovatku cest s několika hospodami. Následují výtečné šašlíky, chyčiny a piva v hospodě s TV. Právě dávají záběry z extrémního lyžováni. Odtud je to do našeho tábora již jen 25 minut po silnici a z kopce.

Ledovec Shelda

Ráno vstáváme v 7h. Je mlha. Moc se mi nikam nechce, ale nakonec vyrážíme po silnici vzhůru. U cedule Shelda lager odbočujeme doprava a jdeme přes tábor. Pokračujeme po pastevecké stezce. Stále je mystická mlha, jenom řeka zlověstně duní. Za 2 hodiny přicházíme na pohraniční kontrolní stanoviště. Propustky si vojáci nechávají u sebe a my jdeme dál. Otevírá se nám údolí s řekou plnou velkých balvanů. Přeskakujeme po nich dál a dál a potom spatřujeme nádherný jazyk ledovce a morénu. Do toho již začíná svítit slunce. Je 11 hodin a tak se kocháme scenérií a vyhříváme se. Rozhodujeme se jít na lehko ještě dál na ledovec. Po 45 minutách poskakování po kamenech zamrzlých v ledovci toho mám dost a odpočívám. Z ničeho nic se nad sousedním údolím několikrát zableskne a přichází déšť následovaný kroupami. Prcháme zpět, ale Pepino nám chybí. Mokneme a čekáme na něj naštěstí nás dohání a kolem 13 hodiny jsme již všichni zase pod ledovcem. Přestává pršet. Jdeme údolím zpět k vojenské hlídce. Zde byl v roce 1928 jazyk ledovce. Vítají nás 3 vojenské sabaky. Vracíme se již bez problémů zpět přes louky až na křižovatku nad táborem. Je ještě moc brzo a tak to točíme vpravo do hospody. Zde již tráví den část naší výpravy. Dávám vyváženou kombinaci 2 chyčiny a 2 piva a pak jdeme do kempu. Po sprše se jde oficielně zakončit naše expedice s CK Rajbas do místní hospody u pošty. Cestovka nám všem kupuje chičinu, šašlik a pivo. Dávám si ještě jedno pivo a zakončuji to zmrzlinou. Pak to z bezpečnostních důvodů balíme a jdeme se vyspat na dlouhou cestu.

Odjezd z údolí Baksanu

Od rána balíme a připravujeme se na cestu domů. Ve 12:30 opouštíme camp. Jedeme do správního města Tyrnaus, kde máme rozchod za posledními nákupy a dárky. Obcházíme tržnici i magaziny. V 16 hodin se vydáváme na zpáteční cestu. Okolo 17:15 opouštíme údolí dravé řeky Baksan. Po 22 hodině ješte stavíme někde na křižovatce s obchody ale nechtějí naše dolary a ruble už nemáme. Cesta je velmi dobrá a okolo ní stojí dostatek benzinových pump My však jedeme nonstop 8 hodin celou noc.

Ruské pláně a Don

Po ránu prší. Přijíždíme k Donu. Není tichý, naopak před mostem je silný ruch. Nákladní Kamazy, zde brzdí dopravu a tvoří se kolony. Napadá mě jak mohou vyhrávat Rally Paříž - Dakar. Pouštíme si filmy.V 13 hodin přijíždíme do Voroněže. V buse je už bordel jako na ponorce Kursk po výbuchu. Pokračujeme tedy na Kursk ;-) V 17:30 jsme už u kurského památníku největší tankové bitvy všech dob, která byla svedena v 12.července 1943. Bojovalo zde 6000 tanků a 4000 letadel na obou stranách. Památník tvoří několik děl, jeden tank a maršál v nadživotní velikosti. Okolo 21 h večer přijíždíme do města Orel a během 20 minut nás 3x staví policejní hlídka. Daříme se mi vyměnit 5 dolarů za ruble a tak si užívám dobré večere. Pivo, zmrzlina, čoko, limo.

Bělorusko

Nad ránem 4 (6) hodin našeho času přijíždíme na rusko-běloruskou hranici. Za expresní průjezd platíme poplatek 20 dolarů/ bus (důvod: na podlaze busu spí děvčata). Ale trvalo to jen 10-15 min ;-) Jedeme dále již po dálnici. Projíždíme kolem Minsku. Dochází nám nafta. Po dolití z kanystru musíme motor chvíli přesvědčovat aby běžel pravidelně. Stavíme v superluxusní pumpy Slavněft (na 364 km E30). Mají zde záchod s teplou vodou a mýdlem i papírem. Hlídané oplocené parkoviště pro přenocování. Platit lze i v dolarech. No kafe + zmrzlina mě stála 1,5 dolaru, skoro jak v Praze ;-). Je hezky takže policajti měří. Mají jenom takové pistole které jenom vystrčí a už vás mají. Cenová relace 2 km / 5 dolarů :-( V 15 hodin jsme v Brestu a v 15:30 přijíždíme na hranice do Polska. Za 70 dolarů a po 9,5 hodinách (+0,5h na polské straně) přijíždíme konečně do Polska. Ano čtete dobře 10 hodin celkem jsme čekali na hranicích. Není ale třeba propadat depresím čas se zde dá dobře využít k nákupu. Buď v duty-free shopu nebo u babušek.

Zboží Typická cena na zdejší hranici
Pivo 12° 0,5 l lahváč (plech) 20 ruských rublů
Zmrzlina balená 10 ruských rublů
Klobása kus 1 dolar
Vodka láhev 5 euro
Šampaňské 2 eura
Čokoláda 1 euro

Polsko a domov

10:40 hranice
10:50 Chotěbuz
11 h první České pivo ;-))))
15 h Brno

Závěr

Krása pohoří Kavkazu předčila naše očekávání. Nádherné vrcholy pokryté ledovcovou čepicí, nespoutané řeky i horské louky. Myslím, že dobrodružství bylo tak akorát. Narazili jsme na místní velmi pohostinné lidi i ruské vydřiduchy. I byrokratické potíže jsme zdárně překonali. Tato země má své specifika, ale také velký turistický potenciál, stačilo by trochu vylepšit služby. Na zdejší náročné výstupy budu vždy vzpomínat. Ta dlouhá cesta za to určitě stála.

Potřebné "bumážky"

Položka: Proč: Kde:
Vízum Běloruské tranzitní 1 900,- Velvyslanectví Běloruska, Sadky 17/626, Praha
Vízum Ruské 2 450,- Velvyslanectví Ruska, Pod Kaštany 1, Praha 6
OVIR do tří dnů se cizinci musí registovat na úřadě cizinecké policie Tyrnauz (na hlavní třídě)
Propustka do pohraniční zóny Nutná pro vstup na hlavní hřeben na Gruzínské hranici Nálčik
Zvací dopis Zařídila CK Vystavil asi alpinlager Adyr-Su
Migrační karta Dostali jsme ji na vstupu do Ruska nutné razítko od ubytovacího zařízení
Zdravotní pojištění (strachivka) může se hodit ;-) zejména na hranicích nměl jsem obyčejné za 19 Kč/den

A co to stálo?

Položka Orientační cena Poznámka
Zájezd CA Rajbas 12 900,- Doprava busem a víza a průvodci
Jídlo a pití na 20 dnů   1 200,- nákup v supermarketu v Praze
Místní útrata za jídlo, pití a poplatky   70,- $ Hospody a magaziny
Camp   20,- $ Ubytování + 5x teplá sprcha

Celkem nás stál výlet okolo 16600 Kč. Nutno ještě podoknout, že kvalitní jídlo lze nakoupit na místě za dobré ceny a není nutné ho tedy vozit (nosit) sebou. Z místních zdrojů jsme nakupovali převážně chyčiny, šašliky a pivo.



údolí Baksanu

Odkazy


Literatura

  • ISBN 80-901249-9-2; Kavkaz; Ing. Lubomír Pecold; Ppress 1999

Napsal a vytofotografoval Miloš Babovák. Materiál Fuji, fotoaparát Pentax MZ-5N, objektiv Sigma 1:2,8-4 28-105mm. Detaily objektiv Pentax 1:4-5,6 70-210. Scanováno na HP 5500C.

Aktualizováno: 1.4.2005




e-mail


Odkazy



Design Miloš Babovák. Upraveno 4.4.2014

Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS!